Byla zkreslená poslechovost příčinou zbytečné paniky?
Nejčastějším argumentem, který slýcháme po celou dobu naší aktivity, je ten, že Radiožurnál se propadá v poslechovosti, ztratil pozici jedničky na trhu. Jako důkaz nám vedení ČRo předložilo graf poslechovosti za posledních 10 let. Radiožurnál je na něm červenou křivkou a neinformovaný člověk se při pohledu na něj skutečně zhrozí.
Ve skutečnosti jsou v grafu sloučeny dohromady dvě zcela odlišné metodiky získávání dat, což je naznačeno černou svislou čarou mezi lety 2005 a 2006. Skončil Mediaprojekt a začal Radioprojekt.
Zatímco Mediaprojekt se dotazoval metodou “rozhovoru v domácnosti tváří v tvář”, nově používaný Radioprojekt se dotazuje telefonicky takzvanou metodou CATI spočívající v zadávaní dat přímo z telefonu do počítače. (podrobnosti o CATI). V materiálech zdůvodňujících změnu metodiky je uvedeno, že nový způsob je “modernější”. Význam tohoto pojmu je nejasný, osobně nepochybuji o tom, že je technicky jednodušší a levnější respondentovi zavolat, než jej navštívit doma.
Přímo v materiálech Radioprojektu je uvedeno, že křivky nelze spojovat. Přesto se v mnoha materiálech spojené objevují, ačkoliv tím dochází k matení veřejnosti, jak jsme již psali. Psychologický účinek spojených úseků je velmi silný, dochází k optickému klamu i vůči informovanému posluchači, který ví, že se spojovat nesmí. Porovnejte předchozí a následující podobu grafu, kde jsou křivky přerušené.
Křivky jsou doplněny o poslední výsledky ze čtvrtého kvartálu 2007, které v lednu ještě nebyly k dispozici.
Pokud porovnáme koncové body Mediaprojektu a počátečními body Radioprojektu, vidíme, že se u některých stanic liší velmi značně. V případě Evropy 2 se jedná o více než třetinu! (932/681=1.36!) Podíváme-li se na statisticky udávanou odchylku v Radioprojektu, pak pro 932 tisíc “posluchačů” vychází +/- 43 tisíc. Pro 681 je odchylka +/- 38 tisíc. Sečteme-li tyto maximální povolené odchylky, dostaneme 81 tisíc, skutečný rozdíl je ovšem 251 tisíc! Tento rozpor mezi deklarovanou a skutečnou chybou je tristní a je nezpochybnitelným důkazem, že metodická chyba výzkumů poslechovosti je ve skutečnosti mnohem větší, než jsou agentury ochotny přiznat.
Noční můrou statistiků jsou skryté závislosti a subjektivní vlivy. A právě tyto faktory způsobují, že se na absolutní čísla a “žebříčky poslechovosti” musíme dívat se značnou skepsí. Skok Evropy 2 nejspíše způsobilo to, že ji poslouchají lidé ochotnější odpovídat po telefonu, kteří naopak měli v minulosti odpor k výzkumům v domácnosti. U Radiožurnálu je tomu přesně naopak. Tato skrytá statistická závislost nebyla při změně metodiky zohledněna a vyvážena. Pokud by Radioprojekt byl seriosní vědecký výzkum, musely by obě metodiky běžet nějakou dobu paralelně, aby se zjistily všechny přepočítací faktory a závislosti. Poté by se křivky mohly vzájemně přepočítat.
Radioprojekt ovšem není vědecký výzkum, ale komerční aktivita. Klientem jsou reklamní agentury, které potřebují nějak porovnat tržní hodnoty vysílacích časů na různých stanicích. Agentury potřebují něco, čemu všichni věří, něco, čemu se říká “jedna měna”. A tuto službu jim Radioprojekt dává. Po změně metodiky jen všichni pokývali hlavami, upravili ceny a jelo se dál. Není důvod pátrat po objektivní poslechovosti, měna je dána, má důvěru, a tím plní účel.
Naznamená to však, že by odhady byly objektivně bezcenné, vypovídací hodnotu v nich má totiž trend. Pokud nějaká rozhlasová stanice měřená stále stejnou metodou v průzkumech časem získává nebo ztrácí posluchače, je téměř jisté, že tomu tak je i ve skutečnosti. Absolutní pořadí je nejisté, trend, pokud se výrazně nemění cílová posluchačská skupina daného rádia, je téměř jistý.
Pokusme se tedy eliminovat metodickou chybu přechodu na CATI. Existují dva základní přístupy. Buď vezmeme za základ předchozí Mediaprojekt a přepočítáme výsledky Radioprojeku, nebo to učiníme opačně. Bude se lišit vzájemná poloha křivek, ovšem trend zůstane v obou případech zachován správně.
Pro jednoduchost zvolíme první možnost, protože bude nutné přepočítávat méně dat. Poslední měření Mediaprojektu bylo na konci roku 2005. Pokud by se metodika v roce 2006 nezměnila, musíme odhadnout nejpravděpodobnější výsledek. Podíváme-li se na křívku dlouhodobě, vidíme, že je poměrně “hladká”, tedy trend obecně nevykazuje skokové změny. Opticky došlo k největšímu skoku na začátku roku 2003. Ovšem ten je jen zdánlivý, je způsoben tím, že jsou data ze jeden kvartál vynechána. Vycházíme-li z tohoto poznatku, pak každý následující bod můžeme předpovědět tak, že poslechovost každé stanice bude odpovídat trendu z předchozích období. Následně můžeme odhad zkorigovat tím, když známe trend i v budoucnosti, potom lze výsledný trend odhadnout z průměru trendů před a po změně metodiky.
Pokud bychom korigovali tímto naznačeným způsobem, vyšla by poslechovost Radiožurnálu ještě příznivěji, než bude uvedeno níže. Pro jednoduchost použiji jiný, jednodušší předpoklad, totiž že poslechovost na konci Mediaprojektu byla stejná jako na začátku Radioprojektu, tedy jednoduchý lineární přepočet. Vše ozřejmí následující tabulka. Liché řádky udávají oficiální výsledky Radioprojektu. V sudých (modrých) řádcích je tučně napsán pro každou stanici přepočítací koeficient a následně přepočítané hodnoty. Vše je v tisících.
| Evropa 2 | 681 | 932 | 940 | 951 | 911 | 897 | 912 | 882 | 838 |
| 0,73 | 681 | 687 | 695 | 666 | 655 | 666 | 645 | 612 | |
| Frekvence 1 | 884 | 903 | 880 | 904 | 904 | 879 | 865 | 829 | 804 |
| 0,98 | 884 | 861 | 885 | 885 | 861 | 847 | 812 | 787 | |
| Impuls | 773 | 940 | 962 | 930 | 934 | 996 | 1058 | 1082 | 1109 |
| 0,82 | 773 | 791 | 765 | 768 | 819 | 870 | 890 | 912 | |
| ČRo 1 | 922 | 734 | 754 | 782 | 738 | 686 | 682 | 694 | 700 |
| 1,26 | 922 | 947 | 982 | 927 | 862 | 857 | 872 | 879 | |
| ČRo 2 | 349 | 440 | 441 | 438 | 428 | 435 | 405 | 370 | 386 |
| 0,79 | 349 | 350 | 347 | 339 | 345 | 321 | 293 | 306 | |
| 2005-IV | 2006-I | 2006-II | 2006-III | 2006-IV | 2007-I | 2007-II | 2007-III | 2007-IV |
Hodnoty z modrých řádků jsou vyneseny do nového grafu, do části vpravo jako “korekce Radioprojekt”. Je zde přidán i poslední kvartál roku 2007.
Pouhým pohledem do korigovaného grafu vidíme, že v posledních šesti letech není situace nijak dramatická. Radiožurnál mírně klesá, stejně jako rozhlasové stanice globálně, uplatňují se zde vlivy nových technologií, zejména internetu, satelitní a kabelové TV, mobilních multimediálních telefonů a mp3 přehrávačů. Faktický pokles ČRo1 je od roku 2000 o 10-15% a kopíruje trend poklesu všech rádií.
Z Kodexu ČRo
Článek 2.3 Kodexu:
“Český rozhlas pravidelně analyzuje údaje o potřebách a přáních jednotlivých posluchačských skupin, i o tom jak odvysílané pořady hodnotí. Každé programové rozhodnutí s vyjímkou vysílání pro menšiny, musí přihlédnout k výsledkům takto prováděných reprezentativních výzkumů, přičemž se ovšem uplatňuje výrazně odlišný způsob v zadávání a vyhodnocováni dostupných dat oproti provozovatelům rozhlasového vysílání s licencí (komerční rádia), a to především zacílením na kvalitativní ukazatele.”
Právě v období po roce 2000 došlo u nás ke stabilizaci trhu celoplošných stanic, když se Evropa 2 stala fakticky celoplošnou stanicí, i když oficiálně tomu tak dodnes není. Do té doby Radiožurnál strmě klesal, neboť se z pozice státního monopolu postupně dostával na tržní úroveň, která je srovnatelná s ostatními evropskými zeměmi, kde je adekvátně liberální licenční politika jako v České republice. V dlouhodobém výhledu tedy Radiožurnál podléhá zákonitěmu vývoji, všechna tvrzení, že “V posledních letech dochází k dramatickému poklesu a k propadu z první pozice na čtvrtou” jsou buď nepochopením skutečné situace, nebo záměrnou dezinformací. Střízlivě hodnoceno – výsledky sice nejsou lichotivé, ovšem nebyl žádný důvod k panice a k totálnímu rozbití vysílání.
Jen pro úplnost dodám, že kdybychom použili inverzní přepočet, tedy za základ bychom vzali CATI a zkorigovali předchozí Mediaprojekt, Radiožurnál by sice dnes zůstal “na čtvrté příčce”, ale zároveň by vyšlo najevo, že vlastně od roku 1999 nikdy nebyl jedničkou na rozhlasovém trhu.
V krátkodobém výhledu je možné zaznamenat znatelný pokles v polovině roku 2006, který přesáhl i do roku 2007. Možná v té době vznikly katastrofické předpovědi o hrozícím poklesu posluchačů až o jednu třetinu. Pokles se však během roku zastavil a naopak došlo k mírnému nárůstu. Možná to souvisí s nenápadnými pozitivními změnami, které se ve vysílání udály loni, například Radiofórum se změnilo z uspávající debaty na hutnou publicistiku, která má spád a je informačně hodnotná, dále se zavedlo hudební osvěžení “nejlepší na konec” a podobně.
Bohužel se to již nikdy nedozvíme. Příští výsledky Radioprojektu již budou obsahovat z poloviny data před změnami 1.1.2008, a z druhé poloviny data “moderního” vysílání. Plný dopad současných změn se tedy projeví až ve výsledcích, které budou na začátku srpna.
Krátce ke “třem vlnám” leden + únor 2008
Miniprůzkum, který si ČRo nechal vypracovat v lednu a únoru, nemá přílišnou vypovídací hodnotu. Podle informací, které byly zveřejněny, je řetězec otázek natolik sugestivní a manipulativní, že na poslední otázky nelze očekávat nezávislou odpověď. Otázky se totiž navzájem podporují. Prezentované výsledky pak do značné míry dokládají vzájemnou podporu jednotlivých otázek, než objektivní skutečnost
Jak může vhodný řetězec přípravných otázek ovlivnit výslednou odpověď, doložím na dvou hypotetických ilustračních příkladech.
Klíčová otázka, na kterou hledáme odpověď: Jste pro radar v Brdech?
|
|
Po otázkách v levém sloupci dostaneme podstatně víc kladných odpovědí na klíčovou otázku, než v pravém sloupci. Přitom otázka je formulována naprosto shodně.
Vrátíme se zpět k průzkumu Radiožurnálu. Závislost zde není takto přehnaně zjevná, přesto existuje. Už jen to, že byla uskutečněna úvodní selekce, kdy do dalších kol postoupili jen ti, kteří na otázku odpověděli kladně, je velkým ovlivněním. Dále otázka na “modernost” je o ničem nevypovídající a má spíš charakter otázky přípravné.
Poslechovost stanic ČRo
700 Radiožurnál 384 Praha 203 Brno 94 Č. Buděj. 93 Plzeň 64 Vltava 51 Čro Ostrava 43 Čro Olomouc 35 Čro HK 17 Čro 6 14 Česko + BBC
Zdroj RP3+4Q 2007
Za zásadní nedostatek ovšem považuji to,že respondenti pravděpodobně nevěděli, na co odpovídají. Jakých změn si údajně nepovšimli? Těch mezi prosincem a lednem 2008? Nebo těch během ledna a února? Tato kardinální otázka je nejasná. Za dvojznačný považuji též fakt, že “všechny tři vlny vykazují stabilní výsledky”. Taková věc může vypovídat i o tom, že formulace otázek dává vždy stejné odpovědi bez ohledu na zkoumanou skutečnost.
Pokud bych měl vše shrnout, pak dle mého názoru onen bleskový průzkum sloužil spíše jako motivační podpora zastáncům změn než pro zjištění, zda Radiožurnál plní lépe funkci veřejné služby a jak tuto službu ještě zlepšit.
Pokud měl Český rozhlas pocit, že svým posluchačům nevyhovuje, měl se zeptat především jich. Český rozhlas mohl a může oslovit všechny své posluchače, kterých má denně nejméně 1.7 milionu. Díky síti studií má dokonce ještě lepší možnosti dotázat se, než výzkumné agentury. Ve vysílání může vyzvat své posluchače k aktivnějšímu zapojení. Může vypracovat dotazníky a provádět nepřetržité vyhodnocování odezvy. Může motivovat posluchače pomocí odměn, prohlídek studií, věcných cen, slosování dotazníků. Získávání dat by tak mohlo být dokonce levnější než přes externí agenturu. Zpracování by potom mohlo být váženo a vyhodnocováno ve spolupráci se statistiky.
Teprve poté by mohl Český rozhlas doplnit takto získaná data o posluchače komerčních stanic a pokusit se tyto posluchače získat, aniž by ztratil své věrné. Loajalita posluchačů ČRo je (dle RP 2+3Q 2007) vůbec nejvyšší mezi českými stanicemi, přesto by s ní ČRo neměl takto hazardovat.
Křivka poslechovosti během dne
Jedním z argumentů šéfredaktora Píchy, kterým nám v rozhovoru obhajoval lednové změny, bylo, že chce “kvalitní publicistiku přinést většímu množství posluchačů, než dosud”. Takto podáno to zní mnohem lépe, než “zvýšit poslechovost”, ale ponechme tento detail stranou.
Podíváme-li se na poslechovost ČRo 1 během dne, vidíme, že maximum je mezi 11. a 13. hodinou. Odpoledne pomalu klesá a po 19. hodině nastává strmý pokles na zlomek denní hodnoty. Večer je poslechovost obecně nízká, není to jen záležitost Českého rozhlasu, je to zákonitý jev a nelze zvrátit.
V programovém schématu se ovšem některé publicistické pořady přesunuly právě do večerních hodin, což je v přímém rozporu s tvrzením o “poslání přinášet publicistiku pro více posluchačů”. Naopak to vypadá, že kvalitní publicistika je odsouvána do minoritních časů, a v “prime time” má vládnout klipovitost a povrchnost k přilákání posluchačů komerčních stanic, kteří budou příznivěji reagovat v průzkumech Radioprojektu.
Zdá se, že možným záměrem bylo, aby Radiožurnál měl vyšší čísla v průzkumech, ovšem za cenu, že to nejlepší odsune do méně výhodných časů. Lze si takto představovat veřejnou službu?
Doufejme, že vyjádření pana Píchy bylo jen nedorozuměním a že naopak v čase před polednem se dočkáme opravdové publicistiky nabité důležitými informacemi a moderované zkušenými profesionály se všeobecným rozhledem a vysokým kreditem důvěryhodnosti.
R. Kučera
Literatura
9.8.2004 Trend zvýšeného zájmu o media nepotvrzen (MAM)
Už v 2003 byl prvni Impuls (MAM)
Dezinterpretace změny metodiky podle Tachecí. (finance.cz)
historie mediaprojektu (Radiotv.cz)
Přehled křivek poslechovosti v Evropě (istrategie.cz)
Vysvětlení nesrovnalostí průzkumů (ČT24)
Diskuse
Velmi pěkný příspěvek, který názorně a verbálně vysvětluje, jak se dá úmyslně manipulovat (pseudo)informovaností jiných chybnou interpretací anonymizovaných čísel, vytvořených statistickými výpočty.
Ano, srovnávat se dá jen srovnatelné — tj. to, co vzniklo za stejných podmínek.
Povinností posluchače určitě není rozumět statistice, ale povinností rozhlasu určitě je neposkytovat (z jakýchkoliv důvodů) chybně interpretovaná čísla vzniklá ze statistiky (oboru popisujícího status=stav numericky).
Autor či autoři rovněž velmi pěkně ukazují, jak neuvážené pomíchání kvantitativních a kvalitativních veličin může vést k prakticky libovolným výsledkům, zaměřeným na různé cíle.
Příspěvek samozřejmě nemůže spolehlivě říci, jak to s poslechovostí bylo a je, protože nejsou k dispozici reálné údaje získáváné stejnou metodou. Je ale dobré ho vzít do úvahy tak, že vždy je nevyhnutelné pro libovolnou stranu vyžadovat korektní argumentaci (narušenou ze strany rozhlasu předkládáním mylných interpretací čísel a grafů), a nepoužívat pojem “statistika” jako “vědecký” důkaz správnosti svých záměrů — a kdo ví, co bylo záměrem neobyčejně podivných změn stanice Radiožurnál (nedozvíme se doopravdy nikdy).
Na mě vaše argumentace opravdu zapůsobila a myslím, že pokud by zodpovědní pánové byli i odpovědní, mohli by se z ní poučit.
Já nechci poslouchat tržní komoditu,já chci poslouchat rozhlas!
Dobry vecer,
pracuji v jedne agenture a ted Vam tady rad uvedu taky jeden priklad z praxe.Onehdy jsme delali pruzkum na vojenskou sluzbu. Zda by verejnost podporila opetovne zavedeni povinne vojenske sluzby pro mlade muze.Takto jsme si pohrali, aby z průzkumu vyplynuly rozdílné vysledky. Prvni skupina otázek zní:
1)Znepokojuje vas pocet mladych lidi bez prace?
2)Znepokojuje vas vzestup kriminality mezi dospivajicimi lidmi?
3)Domnivate se,ze mladi lide vitaji jistou kazen a usmernovani sveho zivota?
4)Domnivate se, ze mlade lidi oslovuji narocne ukoly?
5)Byli byste pro obnoveni vseobecne branne povinnosti?
Druhá skupina otázek pristupuje k problemu z jineho uhlu.
1)Znepokojuje vas hrozba valky?
2)Znepokojuje vas rostouci pocet zbrani?
3)Domnivate se, ze je spatne nutit lidi, aby pozvedli zbran proti sve vuli?
4)Domnivate se, ze je nebezpecne dat mladym nezamestnanym lidem do ruky zbran a naucit je, jak zabijet?
5)Byli byste proti obnoveni vseobecne branné povinnosti?
Empiricky je dokazano, ze lide casto reaguji na otazky tak, ze hledaji napovedu ke ,,spravne” odpovedi. Takze proto to taky tak moc radi pri vyzkumech pouzivame. Staci nam jen rici co chcete aby vyslo:))a my to dodame
Pane Kucero,
proc chcete timto clankem diskredidovat Radioprojekt? Pokud vim, tak jste sveho casu napsal, ze pracujete ve spolecnosti, ktera se zabyva podobnymi vyzkumy. Doufam, ze to neni nektera ze spolecnosti, ktere neuspely v soutezi na RP?
Metodika CATI je mozna mene presna nez CAPI, ale doporucuji k precteni to, co se pise na strankach APSV (a to fakt nejsou kamaradi Ceskeho rozhlasu):
“Metodika CATI je pro měření rozhlasu používána ve většině států Evropy a ve všech zemích sousedících s ČR, kromě Slovenska. Rozhodnutí o změně výzkumu bylo přijato celým SKMO, včetně AKA a jejím výzkumným orgánem AKA research, který je napojen na podobné struktury Evropské Asociace reklamních agentur. RADIOPROJEKT tak splňuje veškeré požadované evropské parametry pro výzkum sledovanosti médií.”
Navic, pokud se nemylim, tak ve vzorku Mediaprojektu byly podhodnoceny mladsi vekove kategorie a jejich vysledky se dopocitavaly. Tim se zvetsovaly pripadne odchylky. Pro neznale se to da prirovnat k tomu, ze mate-li v pocitaci nekvalitni fotku se spatnym rozlisenim a budete ji zvetsovat, tak se sice zvetsi, ale zvetsi se cely ten rastr a uvidite proste vetsi kosticky. Stejne tak pokud driv byly v MP u mladsich rocniku zkreslene vysledky, tak se pouze prenasobily, ale nedoslo tim k jejich zpresneni.
Radioprojekt lepe odrazi rozlozeni populace, asi i proto se najednou posunula nahoru E2.
Ale to jsou proste veci, o kterych se vi. Myslel jsem, ze ten nastastny graf uz opustite, ano, asi mel vypadat jako ten vas druhy s prerusenim, ale na tom, ze se Radiozurnal dostal z 1. na 4. misto, to nic nemeni.
A to, co jste provedl ve 3. grafu, tedy pokus o navaznost krivek, to uz se snad neda nazvat jinak nez manipulace.
Proste Radioprojekt je jedine oficialni mereni poslechovosti radii v Cesku. Smirte se s tim.
Vážený M., oslovován je pan Kučera, ano. Ale já, nespokojená posluchačka RŽ, se vetřu poznámkou pouze pro Vás. Nebylo by vhodnější, místo zkratek typu “JMK, JZD, MSK, OPB, PBH” položit nám všem tady a teď otázky “oficiálního” měření poslechovosti?
Problém “zkratek” je, zřejmě, problémem profesním. Mne by zajímaly otázky, které přispěly ke skoku na Radiožurnál.
Řekla bych, že R.K. otázky průzkumu zveřejňovat nemůže, protože není autor. Jen se nás snažil seznámit s “proč”. Mám vážné obavy, že žádné “proto” plynoucí z poslechovosti neexistovalo. Důvody byly jinde?
Jestli ty otázky nezačnou být všeobecně dotěrné…
Výchozí příspěvek, popisujicí kouzla s čísly a grafy, má asi jako jeden ze svých cílů ukázat, jaký je postoj některých složek vedení Českého rozhlasu vůči posluchačům, z jejichž peněz žijí.
Je úplně lhostejné, co kdo o jaké metodice říká, protože žádná metodika v tomto případě nedá nic jiného než odhad z určitého zvoleného hlediska. Odhady se mohou i značně lišit. Jakmile je vybrán nějaký vzorek (respondentů) a metoda zjišťování (pseudo)faktů, vždy to lze z jiných hledisek napadnout. Skutečná, nezpochybnitelná znalost o poslechovosti neexistuje a zjistit ji by bylo neúnosné (finančně a časově).
Nemá smysl zde jednotlivými stranami rozebírat, co kdo a jak udělal, neudělal, udělat měl nebo neměl, posluchače to nemusí zajímat.
Posluchače ale může hodně zajímat, proč se mu podstrkují snadno zpochybnitelné “statistikou vědecky podložené” chybné závěry, aby se zdůvodnily náhlé skokové změny v programu, protože celkový dojem pak je, že řeči o nějaké poslechovosti jsou jen záminkou k zastření něčeho jiného.
Je zcela správné, že bylo ukázáno na lživou interpretaci výsledků, a v žádném případě nelze akceptovat tvrzení typu (citace v uvozovkách) “to jsou proste veci, o kterych se vi” — kdo o tom ví? Posluchači obecně nejsou statistikové; “Myslel jsem, ze ten nastastny graf uz opustite, ano, asi mel vypadat jako ten vas druhy s prerusenim” — *asi* mel vypadat? Ano, samozřejmě že měl vypadat úplně jinak anebo neměl být vůbec použit, protože předkládat lživé závěry lidem, kteří na to *musí* platit, je zcela nesprávné (a nelze se vymlouvat na “omyly”).
A je to nesprávné bez ohledu na to, jak kdo kdy správně/chybně zjišťoval poslechovost, jaká ta poslechovost je doopravdy, a co je skutečným důvodem zvláštních změn v programu, který ani před tím nebyl (pro mě) příliš dobrý a postupné změny v něčem potřeboval. Kopírovat komerční stanice byl a je chybný postup, pokud má Radiožurnál být stanicí placenou ze zákona na základě vlastnictví rozhlasu (případně, jak jsou občas snahy, na základě přívodu elektřiny — nebo snad i zavedeného odvodu splašků).
Statistika nemá jeden universální postup, jak zjistit objektivně skutečnost, existují různé postupy, je to tzv. aplikační závislost (musí se vybrat pro danou situaci “vhodná” metoda, a zde je startovací bod pro potenciální lživá zneužití jinak neutrálních vzorců). Navzdory tomu se nesmí předkládat lživé výsledky. Lživé výsledky nemusí ovšem předkládat ten, kdo to na objednávku vyrobil, úmyslně lživě (anebo z vlastního nepochopení) to může udělat i objednavatel. Jak to ale bylo, ze nedozvíme nikdy. Pouze za to *musíme* platit.
pro Ma Yan:
Nebude Vás urážet povýšení na poradce? Mého. Dovysvětlil jste mi. Díky.
No, vidíte, že potřebuji poradce. Zapomínám písmenka. Ma Yuan, samozřejmě…:)))
http://www.youtube.com/watch?v=AzQLRD0c-3o
Toto kratke video z CT24 rika vse.
Pokud by někoho mátlo používání divných zkratek (což se nemá dělat vně odborné komunity, tj. zde, bez definice zkratek), tak stručné vysvětlení podstaty získávání dat (např. dotazováním) lze najít např. na této URL:
Dále je vhodné si všimnout, že CATI (Computer-Aided Telephone Interviewing, telefonické dotazování řízené počítačem) je vhodné pro srovnávání poslechovosti *z hlediska zadávání reklam* vzhledem k porovnání toho, jak to chodí v jinch evropských státech (viz výše přspěvek od autora “M.”).
Z hlediska zadávání reklam je to třeba metodika vhodná. Jaká je ale odpověď na otázku, zda je vhodná z jiného hlediska: Cílem veřejného rozhlasu typu Radiožurnál je získávat reklamy a z toho žít, nebo něco jiného? Pokud žít z komerčních reklam, pak je nutno zrušit zákonem nařízené placení koncesionářských poplatků a stanici zprivatizovat, protože by bylo nespravedlivé zvýhodňovat tuto stanici vůči jiným komerčním.
Pokud ne, tak se musí sledovat něco jiného než přitažlivost pro *zadávání reklam*. Idea veřejných stanic není komerční (definici veřejných stanic lze najít na příslušných místech).
Tyto problémy jsou však mimo agentury zabývající se dodáním objednané statistiky. Jsou to problémy vytvářené lidmi, kteří jsou placeni z koncesionářských poplatků a jejichž povinností je brát ohled na definici veřejného rozhlasu, tj. i na ty, kdo to povinně musí platit, nikoliv na ty, kdo chtějí zadávat reklamu.
Ta URL se mi nějak vypařila, takže nový pokus:
http://www.sawtooth.com/news/l.....ossary.htm
Jenoznacne by si MEDEK – KASIK- PICHA meli uvedomit, ze posluchace nezajimaji cisla. Posluchaci je jedno zda bude mit 20-30 minut zpravodajstvi. Podstatna je forma a obsah, pokud se ve 30 minutach nic nedozvim tak k cemu je navyseni zpravodajstvi, to radeji budu mit 20 minut ale kvalitnich.
Proc je vedoucí domácí redakce nekdo, kdo ani nema maturitu? Proste Jitka Obzinova je zase jen dalsi kamaradka Tacheci!!!!O Haline Obrowske ani nemluve.
To rovnou treba Novacka muzou soupnout do vratnice a z vratneho udelaji komentatora, uklizecku daji na editora.
Proc do ted jeste nikdo nedal anketu na web Radiozurnalu, s tim ze se dotazaji primo posluchacu ,jak se Vam zamlouva nova forma Radiozurnalu 2008.
Pak by me take zajimalo jaky je rozdil ve vyberu hostu pro verejnopravni medium versus komercni radio ?
Jaky je rozdil v obsahu a forme otazek co klade Lucie Příšerná svym hostum na Radiobulvaru versus otazky na komercnich radiich?
Reknete mi prosim, v cem tedy Lucie Přišerna plni verejnopravnost ??? V cem tedy ma byt ten rozdil?
Pane Venco, ano mate pravdu, pan Picha se zatim bohuzel nepta. Proto se snazim ptát my na http://www.iprotest.cz/aktuality/190 . Budeme velice radi, pripojite-li se take a pripadne poslete odkaz dalsim lidem, ktere by tento odkaz mohl zajimat. Dekujeme za ochotu
Patřím k lidem, kteří se na průzkumy, hlavně ty “bleskové”, dívají s velkou nedůvěrou. Statistika je pro mne španělská vesnice, proto jsou moje postřehy ryze subjektivní:
1.velmi dobře rozumím možnosti manipulativního a demagogického kladení otázek;
2.myslím, že by se mělo vzít také v úvahu, jaký typ lidí je ochoten odpovídat v těchto průzkumech;
Dotazující loví své “oběti” u metra, u nákupních center, na pěších zónách…Mnozí respondenti, pokud jsou vůbec ochotni se zastavit, odpovídají často ve spěchu, ani se moc nad odpověďmi nezamýšlejí , chtějí už jít dál;
3. další respondenti jsou zase vystaveni bombardování telefonáty, které já osobně pokládám za otravné ( již jsem se o tom zmínila v jedné diskusi tady), protože jich je moc, mnohokrát jsou otázky i chování dotazujících se dotěrné a člověk také neví, co a kdo se za nimi skrývá.
Souhlasím s R. Kučerou, že ČRo má spoustu možností, jak se zeptat posluchačů na jejich názory na vysílání, ale nevyužívá je. Pokud zveřejní nějakou anketu na svých web. stránkách, tak se asi ozvou lidé, kterým na vysílání záleží , k rozhlasu mají blízký vztah a jsou ochotni se podílet na vytváření jeho programu.
Podívala jsem se na You Toube na rozhovor o průzkumech. Nepotřebuje komentáře.
R. Kučerovi děkuji za analýzu, pro mne je to názor velmi přínosný(o správnosti grafů ať se přou s ním odborníci).
Hezký zbytek Velikonoc všem!
W. Churchill to o průzkumech řekl snad jednoznačně a není nejmenší důvod mu nevěřit , stejně jako R.Kučerovi . Jinak ovšem je to nejen o pocitech , ale také i o realitě ve vysílání RŽ . Ke změnám skutečně dochází , jsou to však změny velmi malé , hlavně však pomalé . Podle dnešního RŽ jsou dnes nejdůležitější , nejznámější a nejvíce prezentována jména “hvězd” – … JAN P O K O rný a LUCIE V Ý B O R N Á ! ! ! Psaným slovem to lépe vyjádřit neumím a je to v hlavním vysílacím čase . Pokusil jsem se to srovnat i s vysíláním dvou nejznámějších komerčních rádií – tam tak velké “hvězdy” nemají , nutno přiznat , že Ráááádio tam mají také ! Spoustu dalších nešvarů RŽ převzal také , třeba i to , že místo slušné omluvy za přeřeknutí následuje “chichotání” ! Nekonečné omílání VAŠE RÁÁÁDIO , VAŠE ZPRAVODAJSTVÍ atp. není dle mého názoru tím nejvhodnějším zdůrazněním pro koho RŽ vlastně vysílá , vždyť obsah i kvalita vysílání je stále ještě převážně podle projektu BT 2008 – bohužel !!!
Je stále ještě o co bojovat .
pro Irena Tothová:
Irčo (omluva za familiérnost), když mne někdo navádí, poslechnu. A – nefunguje. Byť zakončeno úsměvem.:)))
Pro bab: Ano, funkce poradce je nabídka, kterou nelze odmítnout. Ale už se na čas odmlčím, úmysl opravdu nebyl poučovat, jen se vyjádřit [což zde výjimečně lze, je to dobře moderováno a přispěvatelé opravdu patří k menší menšině, nikoliv k větší většině ;-)]. A ten odkaz http://www.iprotest.cz/aktuality/190 opravdu nefunguje, jak píšete.
Pro Ivy Ledbetter Lee – APRA: Ano, tam je receno jasne vse, navzdory hloupym dotazum televizni hlasatelky (asi to mela zadane se tak ptat, ona nemusi byt hloupa).
Vseobecne: Vsechny porady Radiozurnalu se nemohou zavdecit vsem, struktura vsak pomaha vyhnout se nechtenemu a pustit si chtene. Nepochopitelne zustava, proc byly zlikvidovany ty dobre zabehnute porady, ktere mely radu priznivcu [i kdyz asi i odpurcu -- velky statisticky rozptyl ;-)] a byly delany kvalitne (i kdyz treba pro nekoho nelibive). Dovolim si aspon jednu subjektivitu: Ester se snadno prosazuje i jinde, nicmene ji budu postradat zde. Ale dalo se ocekavat, kdy se najde zaminka ji na Radiozurnalu zlikvidovat, nezapada (statisticky!) do masy a dela si srandu ze vseho… i tak prezivala necekane dlouho. A ted mame uz jen “tady a ted, kudy a kam”, ale proc a nac? Vice reklamy od vyrobce zubni pasty? Skoda tech lidi v rozhlase, kteri chteji svou praci delat doopravdy.
pro Ma Yuan: Nepoučoval jste.:)) Vysvětloval. Dovolím si Vás opětovně pozvat…
Ano, Radiožurnál měl zůstat rodinným stříbrem, kde by bylo ctí pracovat. Nejvíc mi chybí, kromě Ester Kočičkové, i Ivan Hofmann.
P.S. Váš odkaz funguje, ale já a jazyk anglický si nerozumíme. Zapomenuto věkem. Počkám na dalšího se svých zachránců – vzdělaný a vzdělávající se vnuk. Pomůže mi prokousat se zkratkami a budu alespoň zběžně v “obraze”.
2 ALL : Roman odvedl prima práci. Na vejšce jsme měli sociologii a mám státnici ze statistiky. A díky tomu moho ODPOVĚDNĚ prohlásit : ZADEJTE MI ÚKOL, ŘEKNĚTE, CO MÁ VYLÉZT ZA VÝSLEDEK A JÁ VÁM K TOMU UDĚLÁM SOCIOLOGICKÝ PRŮZKUM, KTERÝ NEBUDE NAPADNUTELNÝ. Možná, že pochopíte W.Churchilla : věřím jen takovým statistikám, které jsem sám zfalšoval. Přátelé, trochu to přeženu : dokázal bych vám udělat průzkum, který by většinově žádal střílení českých důchodců dnem jejich vstupu do důchodu. Otázkou je : jaký je výběr respondentů, jejich množství, sociální složení, metoda a forma dotazování, způsob dotazování,objektivní informovanost respondentů o daném problému, zpracování výsledků a INTERPRETACE výsledků. Co se poslechovosti týče : kdo se zabýval vývojem “konkurenčních” rádií, posluchačskému chování, vývoj stanic ČRo, vývoj technických podmínek příjmu ČRo, vývoj kabelového a satelitního příjmu, změny chování posluchačů, nastartování nových médií – internet a třeba i start ČT 24. Vím z vlastního pozorování, že spousta lidí opustila RŽ díky právě ČT 24, které jim hraje bokem celý den. Zabýval se tím vším někdo ??? A k Zákonu a Kodexu : je “poslechovost” hlavním kritériem, když ČRo není existenčně závislý na příjmu z reklamy ??? Otázky, otázky…a žádné odpovědi…
2 Henry Kissinger : napsals to absolutně zprávně ! Kdybych chtěl změnit režim v této zemi, opatřil bych si (bulvární) médium a agenturu pro výzkum veřejného mínění. Ostatní by bylo jen otázkou času…..
2 ALL : ještě k interpretaci : i veřejnoprávní média interpretují výsledky průzkumů taktro : Nejoblíbenějším politikem je/nejvíce lidí v ČR věří…Pavel/Pavlovi Bém/ovi. To je nehorázná lež !!! Správně by to mělo znít : pří průzkumu mezi pěti sty respondenty bylo zjištěno, že nejvíce z nich (počet!) si vybralo z 30ti nabídnutých politiků jako nejdůvěryhodnějšího politika Pavla Béma. To je správná interpretace ! Nic jiného o tom výzkumu o “vítězi” nelze říci. A vzpomeňme si : kido byl DLOUHÁ LÉTA absolutně “nejoblíbenějším” politikem v zemi ??? Jeden zkorumpovaný nádražák s čupřinou Jarky Metelky ? Jděte někam vy sociologové…Hlavně, že se penízky hrnou….
K M. | 24. 3. 2008, 3.46
Nějak se nemohu smířit s tím, že jak říkáte „ Proste Radioprojekt je jedine oficialni mereni poslechovosti radii v Cesku. „ Pokud mi nejde o reklamu a o prodej výrobků, proč bych měla tomuto výzkumu věnovat pozornost ? ¨
Souhlasím s panem Kučerou, že Rozhlas má plno možnosti dotázat se, než výzkumné agentury. Má totiž posluchače, kteří poslouchají a nemají vesměs tuto stanici jako kulisu. Není mi jasné, a několikrát jsem se na to ptala, proč není žádný dotazník k programu na webu.
Děkuji panu Kučerovi za jeho práci.
K programovému schématu. Po poslechu několika Hostů Lucie Výborné jsem se musela podívat co to je „ publicistika „
slovník cizích slov : – novinářská činnost; zveřejňování aktuálních témat a otázek zejména veřejného života .
Tak nevím, jestli opravdu dopoledne naladím programy, které by toto kritérium splňovali. Které by nepřinášeli informace „ o někom“ , ale důležité informace „ pro mě“ .
Na rozdíl od Hluchého psa nemám ze statistiky státnici,ale jen zápočet a tak si pamatuji především to, snědl-li jeden člověk celé kuře a druhý žádné kuře, snědl z pohledu statistiky každý půlku kuřete.Ale určitě vím, že solidní průzkum musí být postaven na solidních základech i v tom ,že výběr resp. vzorek respondentů musí odpovídat složení obyvatel/věkem,místem bydliště,vzděláním…/.Není mi jasné,jak tohodle kritéria dosáhnout dotazováním se po telefonu jedné stovky lidí.A pak mám ještě zkoušku z logiky, a tak jsem si odvodila, že pokud mám roce “xx” na trhu “y” rádií a v roce “xx+10″mám “y+c”rádii na stejném trhu, pak musím s pravděpodobností hraničící s jistotou dojít k závěru,že poslechovost rádií klesá a to jsem ještě pominula fenomém internet.
Nejsmutnejsi na tom je, ze takhle kvalitni a naprosto logicky rozbor poslechovosti nam prinasi laik, ktery k tomu zajmu musel nastudovat jiste nemale mnozstvi prispevku, rozboru a clanku, aby byl schopen vse takto kvalitne zpracovat, misto, aby tato fakta byli schopni takto spravne interpretovat predevsim profesionalove, kteri ridi nejen Radiozurnal, ale i cely Cesky rozhlas. Tento fakt me presvedcuje v tom, ze bud Cesky rozhlas ridi naprosti amateri a diletanti a nebo ucelove zkresluji intepretaci vysledku. Co myslite……? V kazdem pripade, oboji je tragicke pro nas posluchace a prestavam verit, ze za techto podminek se neco zmeni k lepsimu.
Ještě poznámka: Nic proti metodě CATI, která však nevybírá osoby, nýbrž náhodně vybírá telefonní čísla a na těch se pak dotazuje — to by bylo snad v pořádku, kdyby Radiožurnál byla komerční stanice podobně jako třeba nějaká ta, z které prý přišla Tachecí, ale definice zaměření veřejného rozhlasu je docela jiná než tzv. komerčních rádií, takže přihodit Radiožurnál ke komerci a pak to dohromady zkoumat z hlediska poslechovosti vypadá pochybně (alespoň pro mě, z obsahové stránky vysílání a způsobu financování).
Když se nějaké části vedení Radiožurnálu rozhodnou to dělat takto (a dle vyjádření zdroje “M.” se s tím prostě musíme smířit, nic jiného nám nezbývá, akorát ještě máme dovoleno povinně platit), jejich věc, ale presentovat pak výsledky o hruškách, do nichž byla přisypána jablka, jako o hruškách, důvěru nevzbuzuje.
Naštěstí se to s tou Tachecí nepodařilo (moje opravdové díky zakladatelům a aktivitám iProtestu!), ale zjevně bylo cílem z těch jablek udělat hrušky. Ale proč nemohou prostě být i jablka? Diversita (různorodost), jak známo, zabraňuje degeneraci, tj. existenci veletuctů nerozeznatelných stanic, pokřikujících něco o něčem tady a teď, nebo snad i kudy a kam. Možná, že “kudy a kam” je originální fráze, kterou jinde nemají (a (C) jistě zabraňuje to zadarmo převzít), ale veřejná stanice má mít originalitu jinde.
Je dobré posuzovat poslechovost veřejné stanice stejnými kritérii jako stanice komerční? No, srovnat se to pro zajímavost dá (i hrušky s jablky lze nějak porovnat a usoudit, že kulatost hrušek je v poslední době neuspokojující), ale vyplyne-li z toho pro někoho nutnost aplikace zrovna metody tachecismu (ukrajování té šišaté části hrušky), tak se mi to zdá velmi silně přehnané. Mohu se ale mýlit. A omlouvám se za odskok do ovocnářství.
Má vůbec vedení Českého rozhlasu ponětí o tom, co se posluchačům Radiožurnálu nelíbilo, že málo poslouchali? Říkali lidé, poslouchající Radiožurnál, že chtějí nějaké pěkné výkřiky “kudy a kam”? Jásavé hlásání jednovětých “zpráv” uvedených touže větou, a radostně zvěstujících třeba nějaké mrtvé při nehodě? Domáhali se konce snižování důstojnosti našich předních činitelů onou Ester, která neváhala si z nich dělat srandu? Žádala náhodně vybraná telefonní čísla každé dopoledne několik hodin naslouchat sdělením nějakých herců a fotbalistů o (pro ně možná ne) jakýchsi banalitách? Nebo jak to bylo? (Zbytečná otázka.)
Pane Romane Kučero, předáte tento příspěvek včetně podnětné diskuse, ve středu na Radě? Žádejte prosím, aby, když už za nás kontroluje, si to přečetla, když sama není schopna takového anylýzy ( viz pěkný dotaz pan Seemanna na minulé Radě, jak je to s poslechovostí Impulsu!) A ať to předají panu Hradeckému s požadavkem, aby se na této stránce nebo na stránkách RŽ, v nejbližším možném termínu vyjádří !! On je za to totiž placen. DĚKUJI.
On je za to totiž placen. DĚKUJI.
MALÝ DOVĚTEK – On je za to totiž placen – I ZA NAŠE PENÍZE – BOHUŽEL ! A jeden malý dotaz k tomu – kdo a v jaké výši uhradí vzniklé škody , jako koncesionář se na podobném šlendriánu odmítám podílet !!!
Když jsem byl malý, poslouchali jsme vždy v podvečer se sestrami a s otcem Pučálkovic Aminu vyprávěnou Františkem Filipovským. Jednou jsem přes den ze zvědavosti a z neznalosti točil nesmyslně knoflíky, až jsem rádio zcela rozladil a po zapnutí rozhlasu se ozývalo hvízdání a ne Amina. Ještě dnes mne pálí má zrudlá tvář od otcovy dlaně…………Od nového roku teče z rádia močůvka, po drobných úpravách barevná. A Kasík je tam furt a ani se nezačervená. A my poškození se škůdcem jednáme jako rovný s rovným. No to snad ne. Otec by s ním byl již dávno hotov!
Cítím, že z rozhlasu vyprchávají poslední zbytky prvorepublikové cti rozhlasových pracovníků potomkům předané projevující se úctou k posluchači, který býval nezpochybnitelným partnerem. Dnes úcta a čest vyprchaly a byly nahrazeny zaprodaností mocným. Dnes pracovník v ČRo není hodnocen podle schopností, ale podle toho, kdo z mocných za ním stojí.
Dnešní mocné rozhlasu nepřesvědčí realita a požadavky posluchačů. Uctívají jiné hodnoty a pro jejich získání se vlichocují na opačnou stranu než jsou posluchači.
To říkám pro ty, co si myslí, že škůdce lze obrátit k respektu k posluchačům silou argumentů a myšlenek. Škůdcům je potřeba zabránit v destruktivní činností jejich vykázáním na místa, na která stačí a kde nemohou překážet a škodit.
Pro M:
Ja nekde zpochybnuju Radioprojekt? Kde? Radioprojekt presne slouzi svemu ucelu. Tim ucelem neni byt kriteriem pro Cesky Rozhlas, ani prohlasovat sam sebe za objektivni mereni poslechovosti.
Proc stejnou metodiku nepouzivaji televize, kdyz je tak prima? Aha?
Ale i ten nepresny Radioprojekt se maximalne snazi o neutralitu a jasnou formulaci otazek. Coz v zadnem pripade neplati o tom “pruzkumu” CRo, ktery by ani nestal za rec, kdyby ho CRo nevyuzival ke svemu PR.
Ma Yuan > Diky za hezke doplneni
Bab a M > V OUNZ na WC mistr chytil TBC :-)
R.K., chechtám se i cestou ke sporáku.:))) Podvědomí je zapeklité, i popěvky a případné bláboly utkví v patřičných mozkových komůrkách a vyvstanou, když pozvednu obočí. Pan Ivan Mládek tudle řek, že nedělali žádnou politiku, že chtěli bavit. Jó, to jsou ty paradoxy…
pro Ma Yuan: Zajímavé ode dnes. Copyring.
Neznělo na Radiožurnálu v lednu “TADY A TEĎ”? Příhoda: Na malé železniční zastávce Bílovice nad Svitavou vylepen plakátek formátu A4. “Chcete šalinkartu? TADY A TEĎ !!! si ji můžete pořídit v naší výdejně jízdenek.” “Tady a teď” prodáno?
Třeba i “Kudy a kam” někde visí.:)))
P.S. Šalinkarta je v “brněnském hantecu” tramvajenka.
DEMONSTRACE/HAPPENING ZA KVALITNÍ RADIOŽURNÁL V SOBOTU 29.03. 14:00 ŘÍMSKÁ 15 (200 M OD METRA MUZEUM)- zadní strana budovy rozhlasu. Délka trvání : asi 2 hodiny. S sebou : píštˇalky, řehtačky, transparenty.
Pro bab: ;-D
Moje hnidopišské uvažování mi říká, že na bílovické zastávce to bylo z informačního hlediska vpořádku: Co? Šalinkartu! Kde? Tady! Kdy? Teď! Velmi nízká entropie.
V pondělí jsem provedl přepadovou kontrolu zvuku Radiožurnálu (co kdyby…, že), a slyšel jsem něco říkat a zase zcela bez nějakého vztahu to bylo na závěr vyšperkováno folklorním úslovím “Víte kudy a kam”. Ovšem neříkali to jásavě, spíše jakoby z povinnosti, možná lehce znuděně.
Asi je to něco jako když někteří lidé začínají skoro každou větu slovem “Víte, …..” (Ivan Lendl kdysi začínal zásadně “You know, …”). Mě to připadá, jako že nás posílají “tudy tam” (víte kam, že). Nebo snaha o “k lidu níž, s lidem výš” a tak zvýšit poslechovost? No ale to už jsem uhnul příliš od statistické tématiky.
Ale jestli se už neříká “tady a teď!” tak je jasné, že ochrana (C) zapůsobila ve prospěch duševního vlastnictví bílovických!
Takže nechám zase Radiožurnál tak 14 dní vypnutý. Zkusím asi jiné stanice ČRo, RŽ už vždy bude něco jiného, tak ať si ho užívají jiní.
pro Ma Yuan:
Sem si vybrala správného poradce.:))) Poslouchat Radiožurnál je hra. Kdo z koho. S napětím očekávám. Každý den překvapení – pořád stejné.
Pořád stejné hudební “vložky”. Lezou mi krkem… A to se snažila být tolerantní, protože není možno zavděčit se všem.
Vaše reakce
Email nebude zveřejněn.