Nechceme přeladit: Co kritizujeme? (shrnutí)
V pátek 25. ledna seznámíme generálního ředitele ČRo Václava Kasíka s kritikou vysílání „nového“ Radiožurnálu od signatářů petice.
Několik tisíc připomínek od signatářů je nutné rozdělit a sumarizovat do několika bodů.
V diskusi, prosím, navrhněte, jakým způsobem naši kritiku – na které se shodneme, sumarizujeme a rozdělíme.
Podkladem pro shrnutí slouží názory signatářů, argumenty z diskusí pod články a diskusního fóra a články posluchačů z rubriky Naše názory.
(Následuje zatím jen první pracovní verze, formulace upravujte a doplňujte v diskusi.)
(Následující shrnutí není analýzou vysílání Radiožurnálu, ale shrnutím kritiky z webu www.iprotest.cz.)
* * *
Zájmem nespokojených posluchačů je návrat ke klidnému, důstojnému a kultivovanému způsobu vysílání, které bude odlišné (rozuměj kvalitnější a důstojnější) od komerčních stanic. Na současném stavu Radiožurnálu kritizujeme především:
Bod 1: český jazyk ve vysílání
Podle čl. 16 Kodexu ČRo (Jazykový projev) je „Český rozhlas zavázán dbát o kultivovanost jazykového projevu. Vyjadřování hlasatelů moderátorů a redaktorů ve vysílání musí působit jako vzor správného užívání jazyka již s ohledem na skutečnost, že posluchači mohou takovému vyjadřování přikládat normotvorný význam. (…) Hlasatelé, moderátoři a redaktoři zpravodajských a publicistických pořadů jsou povinni vyjadřovat se v pořadech zásadně spisovným jazykem. (…) Slovní formulace užité hlasateli, moderátory a redaktory ve vysíláni by se měly vyhýbat frázím, klišé nebo jinému zplošťování obsahu jazyka. Při sdělování informace nelze uplatňovat dobově populární výrazy či obraty na úkor přesnosti a věcnosti obsahu informace.“
Pro rozhlasového moderátora je český jazyk nepřekročitelnou normou a hlavním nástrojem obživy, právě ve veřejnoprávním rozhlase bychom měli slyšet spisovný jazyk. Dle výsledků monitorování za měsíc leden, moderátoři angažovaní Barborou Tachecí svou práci nezvládají. Adresátem kritiky nejen pro časté přeřeky, ale svou celkovou jazykovou úroveň jsou nejčastěji Lucie Výborná, Milan Bílek, Kateřina Causidisová, Květa Moravcová a Romana Navarová.
Signatáři v průběhu ledna vytýkali novým moderátorům a zprávařům nekultivovanou češtinu s chybnou modulací a intonací („nesprávně kladený důraz na předložky, aby věděli, kam patří v české větě přízvuk“), řečové vady a špatné sykavky a také komolení výslovnosti cizích jmen. Signatáři píší: „hlasová kultura upadá“, „moderátoři by měli absolvovat kursy rétoriky a spisovné češtiny“, „odmítám ráno poslouchat rozesmáté a trapně optimistické moderátory, kteří ani neumí pořádně česky, natož anglicky“.
Bod 2: tzv. bulvarizace, ústup od seriozního zpravodajství
„Já si myslím, že zpravodajství pomáhá spoluvytvářet chod světa. Protože lidé jednají podle toho, co slyší, čtou a vidí a je to tak přirozené. Vtip je ale v tom, že těch opravdu důležitých zpráv není moc. Já si myslím, se svojí novinářskou zkušeností, že za důležité zprávy mohu považovat maximálně čtyři zprávy za den. A pak je pro mne osobně docela podstatné, aby ty hlavní – řekněme – čtyři zprávy, někdy to mohou být dvě, někdy to může být dokonce jenom jedna, někdy jich může být pět, ale v každém případě je jich omezený počet, aby ale tyto důležité zprávy lidé slyšeli v podstatě stále dokola. Protože to jsou ty důležité zprávy.“ (Barbora Tachecí, 19. 1. 2008)
Ve způsobu výběru a řazení (a zčásti obsahu) zpráv lze zaznamenat oproti začátku ledna zlepšení, do vysílání byli vráceni komentátoři Nováček a Slezák, a zdá se, že zařazování zpráv ze života celebrit na Radiožurnálu definitivně zavrhli.
Přesto tendence sahat po odlehčených, tzv. zajímavých a společensky nedůležitých tématech je oproti loňskému roku zřetelná. Signatáří píší: „zprávy jsou komerčnější, zpovrchnělé, pokleslé“, „obsahově prázdné“, „nedůležité informace“, „upřednostňování formy před obsahem“, „vytratila se informační hodnota vysílání“, „místo faktů drby“, „ať se k tématům vyjadřují odborníci a lidé, kteří k tomu mají co říci, a ne celebrity“, „namísto banalit chci jít více do hloubky, analyzovat, poukázat na historii události a kontext“. Signatáři chtějí „seriózní zdroj informací“ a „ověřené zprávy“, „více informací nejen od nás, ale i ze světa, namísto povrchních a nedůležitých zpráv“.
Podle signatářů se kvalita zpravodajství snížila („nízká kvalita informací, i když starý Radiožurnál měl také svoje chyby“), objevuje se méně zpráv a málo publicistiky. „Poslouchal jsem Radiožurnál, abych se něco dozvěděl, ne kvůli honbě za senzacemi“, „citace z bulvárních deníků jsou naprosto nepřijatelné pro veřejnoprávní stanici“, „odmítám poslouchat komerční a za každou cenu skandální zpravodajství“.
Bod 3: tzv. komercionalizace (rádio pro masy), pevné bloky
„Cítím neustále se zvyšující nárust komerce téměř ve všech médiích. Radiožurnál byl jednou z posledních pozitivních výjimek. Nedopusťte, aby se i tento poslední ostrůvek naděje a profesionality utopil v moři komerce a reklamy.“ (Jiří Seidl, 13. 1. 2008)
Jeden ze signatářů se ptá: „Chce být Radiožurnál zpravodajsko-publicistickou stanicí, nebo stanicí pro široké posluchačské masy?“ Jiný se táže: „Bude Radiožurnál stanicí pro přemýšlející lidi nebo povídání o ničem s celebritami?“ Další píše: „Tachecí se nejspíš snaží trefit do obecného vkusu průměrného posluchače rozpuštěním pořadů do bloků“ – nutnost vždy ve stejný čas poslouchat stejné moderátory: „rozkouskované, nepřehledné a těžko vnímatelné vysílání“, naopak když se „moderátoři měnili – bylo to pro poslech zajímavější“.
Zjevné je vítězství formy nad obsahem, „zábavné prvky byly okopírované z komerčních stanic“, „po formální stránce se vysílání přiblížilo privátním rádiím“. Nejčastěji je kritizováno: „klipovité zpravodajství“ (Radiožurnál přešel na model příspěvek-písnička-příspěvek), „styl jazyka komerčních rádií“, „hra na hvězdné moderátory a tváře stanice“, „svým charakterem se přiblížil komerčním rádiím“, „těžko stravitelný marasmus“.
„Vadí mi povrchnost moderátorů, jejich familiernost (např. oslovení ‚drazí motoristé‘)“, „komerční žoviálnost moderátorů urážející osobnost dospělého člověka (např. po předpovědi počasí: ‚Tak teď už víte, jaké bude počasi‘)“.
„Zbytečné opakování, že reportáž vytvořil ‚pro Radiožurnál‘ redaktor…“, „nesmyslné představování redaktorů po reportážích, nesmyslné dokola oznamování, kdo zrovna vysílá (např. ‚z Brna, Markéta …. Radiožurnál‘)“, „věčné připomínání, že posloucháme Radiožurnál (‚vaše rádio‘)“, „zbytečné, vtíravé, a ve výsledku zcela odpuzující, opakování, že Radiožurnál je ‚vaše rádio‘“, „fůra zbytečných řečí kolem“ (např. stupidní slogan „ ‚Teď a tady‘ v pořadu Stalo se dnes“).
Bod 4: tzv. modernost
„Moderátorky nestíhají nasazené tempo zpráv a často se pletou a vznikají různé přeřeky. Já si chci poslechnout seriozní zpravodajství a doma si v klidu posedět a poslechnout Radiožurnál, ne být stále ve spěchu a stresu.“ (Eva Richtrová, 8. 1. 2008)
Jeden ze signatářů kritizuje „rádoby energické, agresivní, iritující znělky“, jiní „palbu slov ve zprávách“, „žoviální tón moderátorů“.
„Reklama na zprávy těsně před jejich přečtením. Když moderátor řekne obsah hlavní zprávy dne, pak zazní jingle a v zápětí stejný moderátor řekne jen o větu navíc, tak to působí spíše komicky“, „skutečně nechápu proč ve zprávách musí znít hudba“.
Bod 5: zvuková grafika
„Zvukový obal se stal agresivnějším“ psali v první polovině ledna signatáři, poté stížnosti ustaly. Radiožurnál zvukovou grafiku vylepšil, i když do kvalitních znělek je stále daleko: potřebují zjednodušit, očistit, zjasnit a zpřehlednit.
„Odmítám jingly z rádia Evropa 2, odmítám zvukové předěly, které se doopravdy nepovedly a vždy mi urvou uši,“ „nechci uhekané znělky“, „nesmyslné pípání a předěly mezi pořady“.
Bod 6: výběr hudby
Hudební dramaturgie byla na Radiožurnálu kritizována i v minulosti, ale podle části signatářů se od nového roku ještě více zhoršila. Jiná část signatářů naopak hodnotí změnu hudby pozitivně. Na hudební stránce se tedy neshodneme.
Objektivně víme (z rozhovorů s B. Tachecí), že playlist byl seškrtán na více než polovinu a naplněn převážně ohranými písněmi nejčastěji ze 70. a 80. let české a anglo-americké provenience („obehranost skladeb“). Barbora Tachecí „omezila současný hudební repertoár na evergreeny“, „stále se opakuje hudba“.
Kritizována je ale netématičnost a nevhodnost výběru hudby v případě některých pořadů: „V Zápasníku zahraničních zpravodajů mi chybí hudba z té země, o které je příspěvek.“ Na veřejnoprávním Radiožurnálu by mohla zaznít i hudba jak sousedních, tak vzdálených zemí.
Od ledna navíc začala hudba vstupovat do mluveného slova: „podmalovávají mluvené slovo hudbou“, „hudební podbarvení při moderování je velmi rušivé a k hostu neuctivé“.
Bod 7: ztráta značky a znevýznamnění Radiožurnálu
„Byla bych ráda, aby si lidé nezvykali na nízkou kvalitu informace. Myslím že veřejnoprávní media jsou v současném globalizovaném světě jedna z mála zbraní na obranu svobody.“ (Pavla Jazairiová, 7. 1. 2008)
Signatáři nazývají Radiožurnál „klenotem mezi stanicemi“, „rodinným stříbrem Českého rozhlasu“, jiný uvedl, že z „osobité a jedinečné stanice se stalo tuctové rádio“, „už to není jedinečný Radiožurnál, ale rádio jako desítky dalších“, „z Radiožurnálu se stává Lidl mezi rádii a já nechci nekvalitní výprodej“.
V připomínkách některých signatářů se objevují spekulace o „politickém pozadí“ změn ve vysílání. Signatáři dokonce píší, že „novému Radiožurnálu už nelze důvěřovat a spoléhat jako na zdroj kvalitního a ověřeného zpravodajství“ – tím Radiožurnál ztrácí původní renomé a význam zpravodajské stanice, která ve prospěch veřejnosti kontroluje státní správu a politiky. („V dnešním ideově stále plošším a bulvarizujícím se světě očekávám od média veřejné služby, že právě ono zůstane jedním z jakýchsi ostrůvků kultivovanosti, intelektuálna, důvěryhodnosti.“ Pavel Kolář, 12. 1. 2008)
Jiní signatáři kritizují zrušení diskusních pořadů: „Radiožurnál se odcizuje posluchačům – začalo to zrušením telefonických dotazů do Radiofóra,“ nebo „chtěl bych si opět poslechnou dobrý diskuzní pořad“.
Bod 8: ztráta jedinečných pořadů
Podle signatářů měl Radiožurnál „jedinečný formát“, který byl 1. ledna rozbit („Radiožurnál byl jediná seriózní stanice s pevnou strukturou a vytříbenými moderátory.“) „Odstraněním pravidelnosti se ocitl mezi desítkami ‚nepřetržitých proudů‘ s občasnými pelmel příspěvky.“
Posluchačům chybí především rozhovory s meteorology („chybí mi kultivovaná předpověď počasí“), tematicky zaměřené pořady (často zmiňovaný je Motožurnál, Světem křížem krážem, Filmžurnál, investigativní reportáže Pod kůži, Dva na jednoho, O kom se mluví, Knihovnička Jany Klusákové, Ranní poznámka Ivana Hoffmana, posluchačský Vytočte nás) – „ztráta kvalitních rubrik“.
Radiožurnál zareagoval na kritiku řidičů částečným navrácením motoristických informací mezi 13:00 a 13:30, které však nejsou adekvátní náhradou. „Motožurnál byl rozpuštěn v rámci jakéhosi nezřetelného bloku.“
Z moderátorů, zprávařů a komentátorů signatářům nejčastěji chybí Vladimír Kroc, Pavel Kudrna, František Lutonský, Jiří Chum, Pavlína Wolfová, politická satira Ester Kočičkové a ranní komentáře Ivana Hoffmana („žádný ředitel soukromého média by nevyhodil Davida Lettermanna, nebo Laryho Kinga, ‚protože už to dělá 12 let‘.“)
Bod 9: neprofesionální moderátoři a zprávaři
„Hlasatelé musí mít dostatečný všeobecný přehled, aby se již nemohly opakovat zprávy o ‚primátorkách‘ v USA. Požaduji profesionalitu a nestrannost.“ (Marie Radová, 12. 1. 2008)
Profesionálové s všeobecným rozhledem byli nahrazeni moderátory z komerčních rádií, kteří ale v živých rozhovorech kladou čistě formální otázky. Terčem kritiky je Lucie Výborná, která „neumí udělat interview s kýmkoli, nanejvýš v tupě bulvární rovině, kladouc opravdu pitomé, povrchní a evidentně neinformované otázky“.
Pro svůj hlasový projev je kritizovaný Alexej Pyško za „pohřební tón“, „bezduchý projev – úplně mi znechutil oblíbené zápisníky“ („proč pan Pyško moderuje Zápisník zahraničních zpravodajů? Jeho projev by se skvěle hodil pro čtení televizního pořadu“ nebo „Alexej Pyško není vhodný moderátor pro ZZZ“).
Diskuse
Upřímně obdivuji kultivovanost skoro všech příspěvků svědčící o kvalitě a úrovni pravidelných posluchačů RŽ. Všechny mluví zasvěceně k věci. Co Čech to spisovatel (bez ironie). Kdyby adresáti našich stížností měli alespoň minimální zájem dělat dobře svou práci a měli tzv. všech pět pohromadě, museli by okamžitě jednat. A to bez ohledu na to jestli je nespokojených 4 nebo 8 tisíc. Nevzdávejme to!
Vyjádřím se k některým navrženým bodům.
1. Kodex vyžaduje se “vyhýbat frázím, klišé nebo jinému zplošťování obsahu jazyka. (…) nelze uplatňovat dobově populární výrazy či obraty na úkor přesnosti a věcnosti obsahu informace.“
Opakované slogany a ustálené obraty (tady a teď, víte kudy kam, teploty vylezou, na RŽ je XY hodin) jsou klišé na úkor věcnosti, ba srozumitelnosti.
2. Tady vidím náznak “kompetenčních sporů” mezi stanicemi ČRo. Opakování nejdůležitějších zpráv stále dokola je typické pro stanice “all news” (Radio Česko). Koncepce programových okruhů je námět na případnou další diskusi…
3. K rozdělení pořadů do více částí: je empiricky zjištěno, že rozhlasový pořad musí mít “hlavu a patu”, úvod a závěr, nemůže vpadnout in medias res ani skončit naráz. Pokud se delší pořad (ghetto) rozdělí na více částí, každá z nich musí mít také úvod a závěr, čímž se zkracuje čas pro vlastní obsah. Nelze tedy argumentovat prostým součtem stopáže.
8. a 9. Každý posluchač má individuální vkus, své oblíbené a neoblíbené moderátory. Názor: větší pestrost a střídání hlasů vychází vstříc i té části veřejnosti, která odmítá konkrétní moderátory.
Ještě ke cause Hoffman: žánr “ranní poznámka” je unikátní (v ČR určitě, ale možná i v mezinárodním měřítku), bylo by škoda jej rušit. Pokud se objevují stížnosti na nevyváženost a zároveň žádný jiný komentátor není ochoten připravovat poznámku ráno, je možné dosáhnout názorové plurality vytvořením komentátorského týmu, jehož členové budou číst své poznámky pravidelně v různých časech během dne (např. každé ráno Ivan Hoffman, každé odpoledne Zdeněk Velíšek atd.)
Přesně tak. Nechápu argumentaci, kterou Tachecí zvolila k vysvětlení zrušení Hoffmana. Mohl přece ráno zůstat “sám” se svou poznámkou, a večer (nebo odpoledne) zařadit pětici jiných komentátorů, která by se střídala.
Cituji z knihy Z-VULE MÉDIÍ (Stati k novinářské teorii a praxi), vydal Hermes v r. 2006
text Jana Tůmy “Profese redaktora ve veřejnoprávním rozhlasu v kontextu strukturálních a technologických proměn”, výběr citací z podkapitoly “Charakteristika základních rozhlasových forem”:
ZPRÁVA:
krátké výstižné zachycení události – většinou psaná forma, případně natočená v podobě autentického zvukového materiálu, nevyžadujícího další obsáhlý komentář. Obě formy plní pouze informační funkci – základním kriteriem je tu stručnost, přehlednost, objektivita. Redaktor na tomto základním publicistickém žánru prokazuje schopnost tématické orientace a schopnost zformulovat základní téma do výstižného a krátkého útvaru.
…
REPORTÁŽ
zvukové zprostředkování události s jasným stanoviskem reportéra… Technologické možnosti mobilního záznamu umožňují v tomto žánru pracovat s několika dimenzemi akustického materiálu. Předpokládám totiž, že redaktor má ambici maximálně uplatnit zvukový materiál s minimálním slovním opisem události. Reportáž je náročná publicistická forma, předpokládá, že redaktor dokáže odhadnout akční prvek, obsažený v tématu, očekává redaktorovu intenzivní koncentraci a schopnost okamžité reakce na vývoj události. Popis reportáž diskvalifikuje. Řečeno jiným způsobem, u reportáže je podstatné téma uslyšet. Reportáž není rozhovor, i když rozhovor může být jednou z akustických složek reportáže. Reportáž by měla vycházet ze “slyšeného” dění a umožňovat posluchači utvoření vlastního stanoviska na událost. Reportáž by měla aktivovat emoci posluchače, neměla by jej manipulovat.
…
ROZHOVOR
jedna ze základních publicistických forem, v níž redaktor vystupuje jako iniciátor dialogu. Určuje jeho stavbu, jeho časový rozměr. Tato nejběžnější akustická forma redaktorské práce navzdory zdánlivé snadnosti má značná úskalí. Ukazuje totiž posluchači nejen rozsah znalostí tématu rozhovoru, ale také schopnost komunikace. Komunikací v žádném případě nejsou tři dopředu připravené otázky redaktora a tři odpovědi hosta. Rozhovor by se měl před posluchačem rozvíjet, nenásilně gradovat a logickým způsobem končit. Bohužel v současnosti převažuje redaktorská manýra, kdy rozhovor je pouze střižen na požadovaný časový rozměr a dokomentován textem odhlášení. K tomu by nemělo docházet. O profesionalitě redaktora svědčí, když odhadne – vzhledem k zařazení rozhovoru do vysílání – jaké téma nebo jakou jeho část umožní určený časový rozměr. Rozhovor by neměl být jenom rozšířenou variantou odvysílané zprávy. Měl by přinášet další informace, měl by odrážet stanovisko hosta, a tím pádem i důvod, proč si redaktor právě tuto osobnost zvolil jako partnera do dialogu. Rozhovor se řadí k formám tzv. aktuální publicistiky. Může samozřejmě být impulsem velké publicistické formy, kterou je beseda. Ta si nemusí – a v zájmu obsahové kvality by ani neměla – klást požadavek okamžité reakce.
(Knihu doporučuji, vřele.)
Myslím, že více než vhodná otázka pro generálního ředitele ČRo:
PROČ ČESKÝ ROZHLAS ČESKOU VEŘEJNOST minimálně 18 dní NEINFORMOVAL O PETICI NESPOKOJENÝCH POSLUCHAČU???
(Pokud o dění informovaly sesterské stanice, omlouvám se, nezaznamenala jsem to.
TK 16.01 pomíjím, ta byla pro novináře, i když díky za ni, ta udělala myslím potřebný obrázek jak o přístupu vedení, tak o CHUTI TRSTNÍ STAV VYSILANI ZLEPŠIT) a pomíjím také rozhovor s paní ředitelkou na Radiožurnálu v sobotu 19.1., zde informace nebyla podána objektivně – viz přepisy a zvukové záznamy rozhovoru…
Proto přichází na řadu opět kniha Z-VULE MÉDIÍ (Stati k novinářké teorii a praxi), vydal Hermes v r. 2006
kapitola Radka Mezulánika (někdejšího člena Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, je to pedagog, externí redaktor ČT – pořady “Věříte médiím?” aj.,věnuje se výzkumné činnosti v oblasti mediální pedagogigy
/a věřím, že v těchto dnech má rozhodně co zkoumat, třeba by byl ochoten se k situaci odborně vyjádřit – ???/
V kapitole “Etika podnikání, etika novinářské profese” se této problematice věnuje velmi podrobně, proto už jen připomínám:
PRÁVO OBČANUU NA VČASNÉ, PRAVDIVÉ a NEZKRESLENÉ INFORMACE:
Občané demokratického státu bez rozdílu svého společenského postavení mají nezadatelné právo na informace, jak jim je zajišťuje č. 17 Listiny práv a svobod, jež je součástí Ústavy České republiky. Novináři toto občanské právo realizují svou činností. Nezbytně proto přejímají plnou odpovědnost za to, že informace, které předávají veřejnosti, jsou včasné, úplné, pravdivé a nezkreslené. Občan má právo na objektivní obraz skutečnosti.
Novinář je proto povinen:
- zveřejňovat jen informace, jejichž původ je znám, nebo v opačném případě je doprovodit nezbytnými výhradami,
- respektovat pravdu bez ohledu na důsledky, které to pro něj může mít, vyhledávat informace, které slouží všeobecnému zájmu i přes překážky,
- dbát na rozlišování faktů od osobních názorů,
- hájit svobodu tisku i svobodu jiných médií,
- neodchylovat se věcně od pravdy ani v komentáři z důvodu zaujatosti,
- nepřipustit, aby domněnka byla vydávána za ověřený fakt a aby zprávy byly deformovány zamlčením důležitých dat,
- odmítat jakýkoli nátlak na zveřejnění nepravdivé, nebo jen částečně pravdivé informace,
- odmítat jakékoli zásahy státních orgánů, jež by mohly ovlivnit pravdivost sdělení,
- přijímat pouze úkoly srovnatelné s jeho profesionální důstojností,
- nepoužívat nepoctivé prostředky k získání informace, fotografie nebo dokumentu nebo využívat k tomu dobré víry kohokoliv. Nepoctivost prostředků je při tom třeba posuzovat v souvislosti s veřejným zájmem na publikování příslušné informace.
… následují další podkapitoly, např.
DUUVĚRYHODNOST, SLUŠNOST a SERIÓZNOST ZVYŠUJÍ AUTORITU MÉDIÍ
Plně souhlasím s navrženými body.
Připojuji se k vyjádření (návrhu) Martina Srba a Lubomíra Gombose v cause Hoffman
Ještě ke cause Hoffman. Pokud tento pořad byl v rozporu se zakonem, pak ČRo porušovala vice jak 11 let, kdy se porad vysilal,zakon. A pak dalsi nesmysl. Pokud mela byt posouzena objektivita, vyvazenost apod. tohoto poradu, pak Rada byla povinna udelat nejakou odbornou analyzu, vychazeje např. z posouzeni 100 poznamek a nikoli na zaklade vyslechnuti jedne poznamky a nazoru 3 clenu predstavenstva Rady, kdyz zaver predstavenstva Rady nebyl Radou, t.j. zbyvajicimi cleny Rady nikdy schvalen (tj. rozpor s jejich jednacim radem).
Velice souhlasim s nazorem na ranní komentáře Ivana Hoffmana „žádný ředitel soukromého média by nevyhodil Davida Lettermanna, nebo Laryho Kinga, ‚protože už to dělá 12 let‘.“ – Prosim zeptejte se pana reditele kdo delal 11 let chybu, ze nechal ranni poznamky anebo kdo dal BT kompetenci vyhazovat drzitele Ceny Ferdinanda Peroutky? Dekuji a drzim palce vam i nam :-)
Myslim, že Česky rozhlas je povinen poskytnout informace podle zakona 106/1999 Sb.o svobodném přístupu k informacím. Pokud Kasík informace neposkytne, požádáme o ně písemně v souladu s tímto zákonem.
Moderátorka Navarová není Zuzana, ale Romana. Zuzana je už nějakou dobu “mimo”.
pomerne dobre napsane!! nejlepsi je jiste ta pasaz o larry kingovi:-) a co se tyka stiznosti, tak ja sem nejake vyjadreni slysela – samozrejme – jen na radiu cesko, studio cesko, 22.1 rozhovor s poslancem Petrem Plevou..
Další důkaz o nevyváženosti Radiožurnálu: dominují zprávy o Klausovi: http://www.mediainfo.cz/politi...../1373.html
Vaše reakce
Email nebude zveřejněn.