Hlas z Radiožurnálu 7: Vydržte!
Pár názorů kolegů a kolegyň se tu už objevilo a já nevidím jediný důvod, proč zachovávat v tomhle směru zaměstnavateli obvyklou loajalitu. Musím předeslat, že v okamžiku, kdy by se z Radiožurnálu stala opět veřejnoprávní zpravodajská stanice, nezkažená ambiciózní a zcela nesoudnou osobou (tedy po odchodu paní ředitelky a většiny jí přivlečených amatérů), budu za tuto stanici zase dýchat.
Je to zvláštní, když člověk sleduje změny, jaké se přihodily nejen vysílání jako takovému. Je zvláštní sledovat, jakého posunu doznaly i charaktery některých lidí. Nejen mě například překvapilo, co se stalo s kolegou Janem Pokorným. Kdysi to býval profesionál, který rádiu rozuměl. A teď? Po dvou nebo třech dnech po zavedení změn napsal interním mailem všem zaměstnancům mail, kde ´si je na 10000 procent jistý, že se Radiožurnál vydal správnou cestou´.
O negativních ohlasech na různých internetových stránkách taktně mlčí, ale opět stejným interním mailem nezapomněl všechny informovat o snad prvním pozitivním ohlasu, který se v médiích objevil. A ještě za to dodal ´úsměvnou´ poznámku, že to FAKT není zaplacený. Člověku se nechce věřit, že tenhle člověk, kterého jsme tu dnes a denně potkávali, je pořád ten samý Pokoš, jako dřív. Pokud nevidí, kam se Radiožurnál řítí, je to špatné. A pokud to vidí a ještě s tím souhlasí, také to není úplně dobře. Ale co. Ono stačí si poslechnout jeho ranní projev, který se opravdu velmi modernizuje (tohle slovo si přeložte jak chcete). Celá řada z nás dostává dojem, že kdyby se paní Tachecí musela poroučet, on bude tleskat jako první a zase nás nadšeně vyzve do práce, abychom odstranili způsobené chyby. Je mi z něj smutno. Měl by asi jít do politiky, tam by se s touhle povahou chytil.
Lidé v Radiožurnálu vůbec dost často nestačí žasnout. Když se dozvíte, že paní ředitelka neustále omílá, že chce fakta a ne názory, tak se tomu můžete jenom smát. Že prodloužila zpravodajství? Možná to na první pohled tak vypadá, ale zkuste si sečíst čas, který je každou hodinu a každý den vynaložen na poskytování opravdových informací. Zkuste z času, určeného pro zprávy, odečíst desítky sekund, věnovaných pokřikům ´Teď a tady, vaše rádio´ a podobně. Odečtěte na Radiožurnál naprosto nepatřící informace o těhotenství partnerky Karla Gotta a dostanete se kam? Dostanete se leda tak do (tady si raději dopřeju autocenzuru).
Vydržte!
Diskuse
Jenom bych poopravil, Pokorným vyhlášená tisíciprocentní jistota o správném směru byla rozeslána dokonce už první den nového vysílání.
Vážení přátelé, rád bych upozornil na velice zajímavý článek pana Otakara Nejedlého – reakci na rozhovor s ředitelem regionálního studia na serveru radiotv.cz (http://www.radiotv.cz/radio-clanky/2698/xxx.html). Netýká se tedy přímo Radiožurnálu, ale docela pěkně popisuje fungování a praktiky “mocných” v celém Českém rozhlasu.
” …kdyby se paní Tachecí musela poroučet, on bude tleskat jako první a zase nás nadšeně vyzve do práce,… ”
Už aby Pokorný tleskal :-)
Je škoda, že diskuse o ČRo1 se odehrávají na těchto stránkách.
Dovolím si nesouhlasit s redaktory Radiožurnálu, kteří své názory prezentují na těchto fórech. Tato stanice opravdu potřebovala změnu. Všechno se vyvíjí a pokud bychom chtěli být konzervativní, asi bychom dnes nepoužívali mobilní telefony a vysílali bychom stále z pásků. Chápu, že změny, které se na Radiožurnálu odehrály na začátku roku, jsou snad nejradikálnější od chvíle, kdy na tehdejší Hvězdě začalo v listopadu 1989 vysílat každý den hodinu Radiofórum, což bylo jakési jiné rádio v té přelomové době.
Změny se dnes mohou zdát k horšímu, ale modernější výraz rádio opravdu získalo. Sám jsem byl zpočátku také novou podobou zaskočen, ale postupně zjišťuji, že si vysílání opravdu, jak tady někdo uvedl, “sedá”.
Je určitě dobře, že posluchači o těchto změnách diskutují. A myslím si, že jejich názory vedly k některým dílčím změnám. Nezapoměňme, že nová podoba běží teprve 14 dní, a to je velice krátká doba na to, abychom mohli vynášet jiné, než emotivní soudy.
Ano, je mi líto, že už neslyším V.Kroce, ale stále slyším většinu informací, které jsem z Radiožurnálu byl zvyklý slýchat. Jde jen o to, že si je teď jako posluchač musím hledat jinde, než jsem byl zvyklý.
Ale co, pořád mám příležitost si to důležité pustit v rádiu na přání.
Pan Anastazius Kočkorád tvrdí, že všechny informace,které slyšel dřív se mu dostanou i teď.Já se to nedomnívám.Zpravy jsou možná pestré,ale velice povrchní. A to současnému RŽ vyčítám.Dikce některých zprávařů hrozná.Zatím se mě osobně zamlouvají jenom panom pánové Prouza a Drtina a z průvodců programem paní Shánělová a Takáč.
Snaha zničit seriozní tvář Radiožurnálu do podoby přihlouplých, smějících se komerčních radií typu Frekvence 1 a spol. zřejmě povede k poklesu sledovanosti a díky tomu i k snadnějšímu vyargumentování toho, proč nedržet tuto celoplošnou veřejnoprávní stanici a tedy k její levné privatizaci.
Pí. Tachecí zajistila nasazením moderátorů, kteří vkládají emoční zabarvení do čtení zpravodajství to, že pevná, seriozní tvář Radiožurnálu mizí v nenávratnu. Rovněž neustálé opakování toho – Český rozhlas.. je trapné, to Radiožurnál nepotřebuje – ten oslovuje posluchače kvalitou textu, ne vymýváním mozků! Další věc – upoutávky na následující např. zelenou vlnu, nebo zprávy zabírají zbytečně čas faktickému zpravodajství.
A Hoffmann? No, často jsem s ním nesouhlasil, rozpálil mě do běla, ale měl názor! NÁZOR! ..o kterém jsem přemýšlel. A svůj názor jsem si samozřejmě ponechal. A nyní? Kdo má názor? Pí Tachecí? To ano, ta má názor arogantní bachařky, dominy, která byla zaváta na úplně špatné místo.
Prosím pí Tachecí, běžte odkud jste přišla a vezměte s sebou kamarádky Výbornou a Pawlovskou a též další moderátorská embrya, co neumí bez chyby říci českou spisovnou nezajíkavou větu!!!
Pane Anastazi(us)i
Pokud nektery redaktor prednesl sve nazory jinde nez v teto diskusi, jiz v Radiozurnalu nepracuje.
Stanice zmenu mozna potrebovala, jako vsechno na svete, ovsem zmenu k lepsimu, nikoli k horsimu.
Pan Anastazius asi poslouchá jiný program. Navíc hlášky typu ” tady a teď – Radiožurnál” jsou totálně vypadlé z kontextu. Chybí mi pánové Kroc a Jiří Chlum, kterým paní Výborná s panem Bílkem nesahají ani po kotníky. Je mi 26, jezdím v pracovní době dosti autem, teď už nemám vážně co poslouchat… Chybí mi motožurnál a hloubkové inteligentní komentáře např. pana Slezáka. Možná tam jsou, ale jde je težko mezi tou spletí “volovin” zaregistrovat. Ještě co se týče pana Kroce. Co jsem pochytl trochu rozumu a začal jsem ladi čro1, tj. nekdy cca v roce 93, tak jeho hlas je zhmotněním Radiožurnálu. Prostě když se řekne Radiožurnál, vybavím si Vl. Kroce a jeho hlas.
VRAŤTE ZPÁTKY RADIOŽURNÁL, TAKOVÝ JAKÝ BYL PŘED NOVÝM ROKEM. VÁŽENÁ PANÍ TLACHECÍ, ODSTUPTE A BĚŽTE SI SVOU NEVYBOUŘENOST PREZENTOVAT JINAM!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Barbora Tachecí nevychází ze vzduchoprázdna. Už mnozí před ní zastávali (a stále zastávají) podobné postoje. Například úmysl rozbít různé kompaktní či stopáží větší celky, (na které se zaměřují zájmové skupiny posluchačů, kteří nemají čas vysedávat u radiopřijímače dlouhou dobu), je červenou nití, která se táhne změnami vysílacího schématu dlouhá léta. Často bylo snahou, aby daná obsahově specializovaná tématika v priorizovaném “proudu” slova a hudby nebyla lokalizované na určitý čas. Nejednou se v různých intervalech říkalo: “Proč tento a tento pořad? Ať tato problematika prostupuje celým vysíláním. Nyní se totéž tvrdí třeba o pořadu pro motoristy. Vždy se přitom argumentuje čísly a “fakty”, že dotyčné téma z vysílání nevymizí, že ho nebude méně, ale více… Je to dlouhodobý evergreen. (Vždy ale kupodivu některé tématické či personální “oázy” zůstávají ve schématu zachovány. Tak jako v běžném životě konečné rozhodnutí často neolivňují “fakta”, ale osobní sympatie k určitému člověku či pořadu nebo je to také o tom, jak kdo je více silný v kramflecích.
Když naladíte digitální Rádio Česko, najednou si uvědomíte onen rozdíl v pojetí zpravodajsko-publicistické serióznosti, obsažnosti, vyváženosti a tolik rozporuplně diskutované veřejnoprávnosti. Tuto (bohužel, mimo jiné z technického hlediska, méně sledovanou) stanici, je dobré dát na váhu sebekritických pochybností (zda se totiž ve svých názorech na nové schéma přece jen nemýlíte) – a najednou Vám bleskne hlavou, o čem je vlastně řeč. V jedné Čapkově povídce se říká “Nemám čas na dlouhé řeči”. My bychom mohli říct, “Nemáme (v této uspěchané době) čas na plané plky”. Navíc, když tolik moudrých a chytrých lidí v tomto národě stále ještě nedostalo slovo a přitom by jejich názory mohly být zajímavé i podnětné pro tuto společnost. Hrdiny se naopak nezřídka stávají pseudohvězdy či dívky od tyče – nikoliv člověk, který ve svém životě něco významného vykonal. Masa bere vše, menšina není pro cílová manažerská rozhodnutí víceméně relevantní, myšlenky unavují. A Shakespeare se znovu ptá: “Co čtete můj princi? Slova,slova, slova…” statistické “koláče”…
To Kočkorád. Problém je, že tzv. modernizace Radiožurnálu přišla v době, kdy posluchač, kterého tento moderní styl převzatý z komerčích rádií irituje, nemá kam přeladit. Až jim (nám) bude Český rozhlas nabízet dostupnou stanici zaměřenou na relevantní zprávy a ne infotainment, s moderátory, kteří neječí, nedrmolí, nejuchají, nevtipkují za každou cenu, nezakoktávají se, nekomolí slova a jména, správně vyslovují a používají dikci, neupozorňují nás třicetkrát do hodiny na jméno stanice, a pod., ať si klidně stanici s komerčním projevem udělá. V současné době tím ale neplní svou funkci – poskytovat v mediální sféře alternativu soukromého sektoru.
Mám teď několik dní tu “radost” poslouchat Raiožurnál od rána do večera, protože ležím doma s chřipkou. Ne, opravdu se mi nedostává informací, na které jsem zvyklá. Protože se zajímám o zdravotnictví, sledovala jsem včera všechny zprávy o vyhlášení stávky Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče. Tj kromě zpráv asi 2min. rozhovor s předsedou svazu Schlangerem (v poledne před rozhodnutím o stávce), v publicistické části zpráv po šesté krátký rozhovor s mluvčím ministesrtva zdravotnictví a z mně nepochopitelného důvodu taky s prezidentem lékařské komory. Suma sumárum jsem se nedozvěděla z Radiožurnálu více než ze zprávy ČTK, ačkoli měl nejspíš na místě zpravodajku. Na to opravdu nejsem od zpravodajské stanice zvyklá.
Díky za hlas z Radiožurnálu. Vy jste na tom ještě hůř než posluchači! Právě dnes ráno jsem o panu Pokorném také přemýšlela, ale na druhou stranu jsem byla ráda, že alespoň někdy slyším někoho z dřívějšího vysílání.
Nechápu proč museli odejít moderátoři, zprávaři a hlasatelé, kteří kultivovaným projevem poskytovali přehled o veškerém dění? Proč jsou na jejich místech amatéři, kteří se to teprve učí (prý už se lepší, říkala pí Tachecí)? Čím je např. pan Bílek lepší než panové Kroc, Lutonský, Chum a další???
Totéž platí i u zprávařů.
A místo ranní poznámky vysílat podvečerní komentáře více autorů? Ta jedinečnost Ivana Hoffmana byla právě v krátké výstižné a vtipné formě.
Bylo to pěkné, mít za společníka dřívější Radiožurnál.
Je mi moc líto zejména krásné češtiny, která s bulvarizováním jakéhokoli média skoro automaticky mizí. Dříve to zřejmě bylo “cool”, použít pro odlišení či osvěžení nespisovný výraz, dnes není kde slyšet, jak se mluví správně česky. Angažováním paní Tachecí před léty do televize začínala éra, kdy jeden ze základních předpokladů pro vykonávání profese – bezchybná dikce – nebyl potřeba. Připomíná mi to situaci, kdy chirurg nemá k dispozici ostrý skalpel – je potom jeho případná odborná způsobilost dostatečnou podmínkou úspěšné operace ?
Pravdu mají ti, kdo situaci nepřipisují jen paní Tachecí. Někdo ji vybral a pověřil, podobně jako ji kdysi někdo angažoval, aby učila diváky správné mluvě.
K prosazování rozhodnutí a změn je vždy potřeba ráznosti. Nikoli však agresivity, které je okolo nás čím dál více.
Proč byli vyhozeni někteří pracovníci se zdá nasnadě. Byli morálně i intelektuálně o dvě třídy výš než paní ředitelka, tak aby to nebylo až tak markantní, bylo třeba je vyšachovat. Nebo se mýlím?
Je to opravdu smutné.
Říkám si, co nám vlastně v té záplavě blbosti a přitroublosti všude kolem vlastně zbylo ? Před několika lety se odmlčela česká BBC, teď Radiožurnál. Bulvarizuje se pomalu ale jistě i Česká televize, bulvarizují se dřívé dobrá Internetová periodika…
Opravdu už je národ složen jen ze samých manipulovatelných konzumentů ?
Radiožurnál už dávno poslouchám jen v autě a většinou jen zprávy, protože Kudrnu a podobné profesionální žvanily o čemkoliv a zároveň o ničem dlouho nevydržím. Bohužel v autě nejde ČRo6 a rádio Česko v našich končinách (Egerland) nechytíme.
Ty zprávy nejsou špatné a nezaznamenal jsem v lednu nějaké významné zhoršení. Ostatní nemohu posoudit.
Jenom nechápu, proč by se měl RŽ, jehož hlavním posláním má být zpravodajství, více zaměřit na mladší věkové skupiny, když ty právě (zcela přirozeně) moc zprávy nezajímají a když, tak spíše zprávy typu kdo se s kým vyspal – na to ale mají právě ta komerční rádia.
Já osobně bych rád na RŽ slyšel pravidelné hlubší a delší rozhovory a analýzy a v hudbě alespoň občasné vybočení z bahna středního proudu a naopak (proti kurzu Tachecí)co nejširší hudební portfolio, aby se nakonec netočilo stále dokola současných pět superhitů nebo dvacet ohraných “hitů” z osmdesátých let jako na komerčních rádiích.
Loajálnost pana Pokorného k nové ředitelce mne skutečně překvapila, i když … už nějakou dobu dříve mi připadal dosti sebestředný a arogantní vůči (některým) posluchačům. Teď se to sice pomaličku lepší, ale za jeho křečovitou podbízivost v ranním vysílání a snaha o “moderní” projev od počátku roku jsem se musel stydět. Jeho projev je už teď znatelně přirozenější, ale rannímu vysílání jako celku to příliš nepomohlo. Zatím je to pořád “guláš”, jak to nazval (ale v jiném smyslu) další z těch nadšených příznivců paní ředitelky Alexandr Pícha.
Vaše reakce
Email nebude zveřejněn.